DROGERIE A KOSMETIKA aneb Jak (ne)používat chemii

Jedno prohlášení na začátek - tento článek není pro ekologické odpůrce, ani pro ekologické nadšence. Je pro všechny, kteří přemýšlí nad tím, jak občas pomoci svému zdraví nebo naší planetě.

V této kapitole asi není potřeba zabředávat do důvodů, proč chemikálie v domácnosti omezovat. Bez chemie by nebyl život tak pohodlný a zdravý, jak ho máme, přesto můžeme její používání omezit na nejnižší nutnou míru. Hned na začátek varuji, že jsem zastáncem minimalistického života a toho, že nejšťastnější je ten, kdo nic nepotřebuje. A raději ještě druhé prohlášení na začátek - se žádnou níže jmenovanou firmou či blogem nemám žádné spojení, uvádím je pouze jako příklady zdrojů, které se mně osobně osvědčily.

Zamyšlení č. 1: Odstraňte z domácnosti všechno, co je zbytečné

Na spoustu věcí jsme tak zvyklí, že už nás ani nenapadne, že nám nic dobrého nepřinášejí. A navíc, kromě toho, že stojí peníze, zamořují naše tělo i přírodu chemikáliemi.

Zamyšlení č. 2: Kupujte věci s co nejkratším složením a co nejblíže základním surovinám

K čemu je v tělovém krému nebo krému na ruce tolik ingrediencí? Čím se od sebe vůbec liší krém na tělo, krém na ruce, krém na břicho, krém na rty...? Některé suroviny v nich mají smysl, jiné jsou jen pro zvětšení objemu prodávaného zboží, další jsou konzervanty, aby se krém nezkazil, některé slouží jen jako reklamní trik, přičemž jejich nízká koncentrace nemá sebemenší pozitivní účinek. A mnohé z nich jsou škodlivé. Proč nejít přímo k meritu věci? Abychom pomohli suché kůži, musíme v ní něčím mastným zakonzervovat vlhkost (proto je nutné mazat vždy vlhkou kůži - tato informace se ke mně dostala až po pětiletém boji s ekzémem na rukou a pomohla mi víc než všechny krémy světa). Namazat se tak můžete třeba čistým, nesoleným sádlem, nebo rostlinným olejem, či rostlinným máslem. I v obyčejné drogerii už lze zakoupit čistá rostlinná másla určená k mazání těla - bambucké, kokosové, kakaové... Další přísady kromě čistého rostlinného másla v nich opravdu nepotřebujeme. Nehledě na to, že i tady platí zásada "méně je více". Je opravdu nutné mazat každý den celé tělo? Nebo je i toto jen zvyk, kterému nás přiučili prodejci krémů?

Zamyšlení č. 3: Čtěte složení přípravků, které kupujete

Už si pomalu zvykáme číst složení kupovaného jídla a oblečení. Proč nepřistupovat stejně ke všemu, co kupujeme? Je pravda, že u drogerie a kosmetiky při prvním pokusu narazíme na zádrhel - jak rozumět všem těm cizím slovům a názvům? Zde nezbývá než důvěřovat povolanějším a jednotlivé přísady si ověřit. Název látky stačí zadat do vyhledávače a načíst si co nejvíc informací, nebo použít některý ze specializovaných webů, například:

Je dobré ověřit si bezpečnost surovin z více zdrojů. Problematické jsou ingredience, které se sice mohou tvářit jako přírodní, ale při výrobě dochází k jejich kontaminaci nebezpečnými látkami. Jednou z takových kontroverzních ingrediencí je například extrakt z grapefuitového semínka (GSE - grapefruit extract; zdrojů je víc, kdo umí anglicky, doporučuji hledat přímo ve vědeckých databázích, například tady v GS extraktu našli syntetický benzethonium chlorid).

Další zádrhel, který se nám staví do cesty, je ten, že výrobci produktů, které nejsou určeny k aplikaci na holé tělo, nemají povinnost složení uvádět. Na pracích prášcích, avivážích a podobných produktech se tak dočteme pouze nicneříkající řádky o procentech povrchově aktivních látek a podobně. Zde si tedy musíte zahrát na detektivy a na webu k produktu sehnat tzv. datový list či produktovou kartu. Nejjednodušší situace je u produktů DM denkmit, ty mají datové listy ke svým produktům uvedeny na svém webu. Informace o složení občas přináší i d test nebo Rozbory chemika Aliho na Facebooku. Také někteří specializovaní prodejci ekologické drogerie uvádí plné složení svého zboží, například Biooo nebo Econea. Rozbory pracích prášků například na Mamavizi.

Na různé reklamní triky výrobců se spoléhat nedá. Ani společnosti, které deklarují, že se s nimi budete cítit Eco, nemají zrovna eko složení a lze koupit za lepší peníze i mnohem šetrnější výrobky. Některé firmy vyloženě spoléhají na klamavou reklamu. Složení je opravdu lepší si vždy ověřit v datových listech, případně pohledat na internetu recenze a rozbory. Nelze ani spoléhat na to, že pokud firma vyrábí jeden super eko výrobek, že takové budou i všechny ostatní její výrobky. Výrobce si holt na krabičku může napsat cokoli, i když je to vyloženě lež.

Zamyšlení č. 4: Studujte, ptejte se, pochybujte a mějte odvahu

Pokud chcete jít ještě dál, studiu se nevyhnete. Nevyhnete se ani pochybám a obtížným rozhodnutím. Co nejvíc potrápilo mě?

Opalovací krémy. K létu neodmyslitelně patří. Jsou jich plné drogerie, lékárny i reklamy. Bojíme se škodlivého UV záření. Možná se však bojíme až moc a výsledkem je kůže spálená chemií a nedostatek vitamínu D, který se nemá šanci přes vrstvu krému vytvořit. Nejdůležitější zásadou, jak předcházet spálení od slunce, však může být to, že kůži od jara budeme na sluneční záření postupně zvykat a v létě se budeme vyhýbat polednímu slunci. Samozřejmě, každý má jinou kůži, každý snáší slunce jinak. Ležet dva týdny u moře je také jiná situace než jít ráno do práce a odpoledne si posedět ve stínu ořešáku. Nejtěžší je ovšem zapomenout na to, že nás maminka mazala krémem, jen co na nás zasvítilo sluníčko, a že bychom totéž měli dělat i pro své děti. Co takhle používat krém jen tehdy, zvážíme-li jeho použití jako opodstatněné?

Velkou dávku odvahy ode mě vyžadovalo vyřazení běžných šamponů na vlasy. Silikony a další látky v komerčních šamponech totiž zaručují, že jsou naše vlasy lesklé a na oko plné života a energie. Všichni odvážlivci, kteří se vydají cestou no-poo ("no-shampoo", tedy nemýt si vlasy šamponem), zjistili, že jejich vlasy jsou ve skutečnosti odrazem jejich životního stylu a celkového zdraví organismu. Nemocný organismus nemůže udržet hezké vlasy. Jedinou cestou je pak změna životního stylu nebo návrat k běžným šamponům, které tuto skutečnost zamaskují. Existuje také jakási střední cesta low-poo, tedy přechod k šetrnějším, ale přece jen šamponům. Vyžaduje pak jen to, abyste si pečlivě nastudovali složení přípravků, které se prodávají, a vybrali ten, který vám bude nejvíc vyhovovat (nebo který jste ještě ochotní akceptovat). Podrobnější informace k šamponům najdete na Akademii In hair, na Mamavize, Natubea nebo ve Facebookové skupině No poo. Zjistíte, že kvalitně umýt vlasy lze i jedlou sodou, která funguje jako mýdlo, a jablečným octem, který působí jako kondicionér. Také zjistíte, že mnohé ženy si vlasy umývají pouze žitnou moukou, jílem či vejci, případně praktikují WO (water-only, tedy myjí si vlasy pouze čistou vodou) nebo SO (sebum-only, tedy si vlasy vůbec nemyjí, pouze z nich vyčesávají nečistoty). Zabrousit do oblasti eko-bio péče o vlasy chce vyhradit si delší čas a vše si pořádně nastudovat - můžete si totiž způsobit nejednu nepříjemnou chvilku, třeba pokud si vlasy slepíte hladkou moukou a pak už pomůžou jen nůžky. Já jsem po vyhození šamponů zkoušela sodu s octem a kupodivu to vypadalo dobře, ani jsem nezažila žádnou "přechodovou fázi", o které se píše - vlasy totiž mohou po přechodu na no-poo nějakou dobu vypadat hrozně, protože se zbavují chemikálií. Po čase jsem z pohodlnosti přešla na low-poo a k co nejminimalističtějším šamponům.

Na přírodní zubní pasty bez fluoru teprve sbírám odvahu. Zkoušela jsem přírodní kartáček Yoni, neboť mi to přišlo jako sympatická alternativa ke klasickému čištění zubů, nicméně mě silice obsažené v kartáčku pálily v koutcích úst. Na přírodní kartáčky rozložitelné v přírodě jsem zase nenašla moc dobré recenze, neboť z nich prý brzy začnou vypadávat štětiny.

Antiperspiranty jsem vyhodila a nahradila deodoranty. Fungují stejně dobře a jsou bez škodlivých hliníkových solí. Kvůli dalším obsaženým látkám se je snažím používat co nejméně. I deodorant lze nahradit více eko variantou.

Zamyšlení č. 5: Experimentujte a vyrábějte

Zde vám doporučím něco, co jsem sama nezkusila, a to jen z toho důvodu, že mnoha lidem kolem mě to funguje a chválí si to - domácí výrobu drogistických a kosmetických přípravků. Pro recepty nemusíte kupovat žádné knihy, stačí se porozhlédnout na internetu. Spousta návodů je například na Ekokoze, suroviny se dají levně koupit třeba ve Fichemě. Já se přiznám, že si raději připlatím za už vyrobenou eko variantu, abych si nemusela nic plichtit doma. Zůstávám věrná značkám Yellow&Blue a Sonett Neutral.

Asi nejčastějším samo domo produktem je prací prášek. Suroviny jsou velmi levné a výroba velmi snadná. Stačí smíchat mýdlo a prací sodu, skvrny předem potřít žlučovým mýdlem a bílé prádlo vybělit pekarbonátem a TAEDem. Návodů najdete spoustu a každému funguje něco jiného vzhledem k typu pračky a tvrdosti vody, jeden z nejpodrobnějších najdete na Mamavizi. Také použití se mezi uživateli liší - někdo prostě a jednoduše nasype ingredience rovnou do pračky před praním, někdo si je míchá předem, jiný si vyrábí tzv. mýdlový sliz, což je v podstatě to stejné, ale rozmíchané v horké vodě, funguje to pak podobně jako tekutý prací prostředek.

Dalším produktem jednoduchým na výrobu je prášek do myčky na nádobí. Opět stačí smíchat ty nejzákladnější a nejlevnější suroviny jako je jedlá soda, prací soda (ano! jsou to dvě různé suroviny s rozdílným chemickým složením), sůl a kyselina citronová. Poměr se bude opět lišit v různých receptech, v závislosti na různých zkušenostech, různých myčkách a tvrdosti vody. Recept opět na Mamavizi. Někdo místo prášku dává do přihládky na kapsle pouze pekarbonát. A pak jsou lidé, kterým žádná eko varianta nefunguje, nádobí mají zašedlé a špatně umyté, a vrací se ke komerčním kapslím. To byl bohužel i můj případ, a ač máme vodu spíš měkkou, s žádnou alternativní možností jsem spokojená nebyla. I takhle to může dopadnout. I v tomto případě však doporučuji dohledat si datové listy a plná složení výrobků a rozhodnout se pro tu nejšetrnější variantu. Přece jen se prostředek nesmyje úplně a pak ho jíme z talířů a popíjíme večer společně se sklenkou vína.

Vyrobit se dá samozřejmě i prostředek na mytí nádobí nebo třeba domácí mýdlo - výroba je jednoduchá, ale je třeba se při ní řídit bezpečnostními opatřeními, neboť zde hrozí popálení hydroxidem sodným, který je velmi silnou žíravinou. Nejpodrobnější návod i s vysvětlivkami jsem našla opět na Mamavizi.

Shrnuto, avšak nepodtrženo:

1. Redukujte množství věcí, které (ne)potřebujete.

2. Nevěřte reklamám ani článkům (ani tomu mému) o eko produktech, dokud si informace neověříte z nezávislých zdrojů (pořád se snažím doufat, že něco takového jako nezávislost ještě pořád, alespoň v nějakém alternativním vesmíru, existuje).

3. Najděte si svou vlastní originální cestu a i tu se nebojte čas od času revidovat a zlepšovat.

Zpět na blog