Jmenuji se Lenka Češková a tužka s papírem jsou mí nejlepší přátelé. Vystudovala jsem psychologii a sociální práci, pracuji jako dobrovolník v internetové psychologické poradně. Kromě toho jsem zaměstnaná jako účetní. Můj volný čas už od patnácti let vyplňuje práce pro Salesiánské hnutí mládeže, kde dělám animátorku, hlavní vedoucí táborů, často i kuchařku a samozřejmě také účetní. Zpívám ve schole, hraji na kytaru a můj sen je naučit se hrát na housle. No, housle bych měla. To ostatní zatím nepřišlo.

Mé první ucelenější spisovatelské dílo vzniklo v mých osmi letech, na babiččině psacím stroji. Jednalo se o rodokmen mojí plyšové kočky Esmeraldy, která téhož dne uzavřela manželství s plyšovým psem Rexem, a bylo tudíž nutné vše řádně zdokumentovat. Dnes v mých 27 letech už Esmeralda i Rex leží někde na pohřebišti dětských hraček, ale moje nejstarší dílo je pečlivě uložené ve složce společně s mapou prvního světa, který jsem si vymyslela někdy během první dekády svého života, třicetistránkovým esejem o historii této imaginární země a dalšími doklady mé někdy přebujelé fantazie.

Někdy ve 14 letech jsem podnikla svůj první pokus o knihu. Teď už bych ji asi nedala nikomu přečíst, ale ve své knihovně ji pořád mám. Následovalo pár dalších verzí téže knihy, jež se od sebe dají jednoduše rozlišit věkem hrdinky - ten vždycky kupodivu odpovídal věku, ve kterém jsem knihu psala. Ne, vlastně se tomu nedivím. Vyrůstala se mnou a já s ní. V první verzi se jmenovala Whitneys a ve všech dalších už to byla Loran. A je jí dodnes. Možná si o ní někdy přečtete i Vy.

Během vysoké školy jsem z psaní románů přesedlala na psaní odborných esejů a vědeckých prací. I to mě baví. Ale beletrie mě baví přece jen o trochu víc. Vrátila jsem se k ní až během rodičovské dovolené a po pár měsících za klávesnicí jsem se vydala na jedno z největších dobrodružství mého života, totiž vydání knihy vlastním nákladem. Na konci července 2018 jsem v rukou držela své první dílo, novelu Mike a Lili, která rok poté vyšla i v nakladatelství. Další knihy ale stále čekají za dveřmi.

Teď se připravuji na již třetí rodičovskou dovolenou a jsem zvědavá, kolik času na psaní si uhájím. A hlavně - jestli přijde nějaká nová inspirace.